2. ročník – 2015/2016

3. 9. Nad Moravskou bránou (40)

11 účastníků / 19 km / mapa / report / foto

Léto a druhý ročník Větrání jsme zakončili na trase mezi Hranicemi a Lipníkem nad Bečvou. Na úvod jsme museli zdolat několik kilometrů po Hranicích, které i takhle v sobotu ráno byly docela rušné, vstup do lesa byl takové malé civilizační vysvobození. A že jsme si lesa následně užili, až k Helfštýnu jsme totiž šli jen a jen ve stínu lesa a sem tam si užívali průhledů mezi stromy do Moravské brány. Před branou Helfštýna jsme samozřejmě nezůstali, času bylo dost na posezení na hradním nádvoří anebo rovnou na prohlídku. Z hradu jsme potom sestoupili do Týna a následně až do Lipníka, po cyklostezce to sice nebylo pro již unavené nohy úplně to pravé ořechové, ale cesta ubíhala a nikdo si nestěžoval. A co víc, nejmladší účastnice, která za celou dobu výletu ani nehlesla, že už nemůže, jak to občas u dětí bývá, měla ještě ve vlaku dost energie na psí kusy.

24. 8. Lednicko-valtický areál (39)

3 účastníci / 11 km / mapa / report / foto

Lednicko-valtický areál je sice turistický tahák, ale protože byl zvolen opět středeční termín, výprava byla opět komorní. Žádnou slevu z trasy, kromě už dopředu hlášeného zkrácení, to ale neznamenalo a mezi Valticemi a Lednicí jsme se snažili vidět všechny stavby a další prvky tohoto lichtenštejnského krajinářského díla. Rendez-vous, Chrám Tří Grácií, Nový Dvůr, samozřejmě lednický zámek se zahradami, ale zastavili jsme se i u jednoho ze zdejších bunkrů prvorepublikového opevnění a nevynechali jsme krásné vlakové nádraží. Závěr výletu byl ale dost hustý – to když autobus před Břeclaví popojížděl v koloně a vydýchaný vzduch uvnitř se dal krájet...

14. 8. Výšlap na Radhošť (38)

10 účastníků / 13 km / mapa / report 

Jan Kodl původně plánoval radhošťskou výpravu jako celovíkendovou akci, jak už to ale tak bývá, deadline přihlášek byl ignorován a až po něm se zájemci začali ozývat. To už ale bylo rozhodnuto, že půjde o akci jednodenní. A tak ráno vyrazila skupina turistů do Rožnova, odkud si vyšlápla na bájný Radhošť a k soše Radegasta, k večeru se pak z Pusteven nechali autobusem svézt zase dolů. Oproti zimním výletům přálo této Kodlově výpravě počasí, setkání s Radegastem bylo prosluněné a účastníci si za vynaložené úsilí mohli užít krásných výhledů do okolí.

3. 8. Vandr v Sudetech (37)

5 účastníků / 15 km / mapa / report / foto

Netradičně ve středu jsme se v komorní sestavě vydali na putování krajem mezi Hanušovicemi a Králíky, na trase byl mimo jiné vrchol nejvyšší hory Hanušovické vrchoviny, Jeřáb. Nejprve jsme ale z Malé Moravy vystoupali do někdejšího městečka Grumberg, dnes Podlesí, kde jsme nakoukli mimo jiné do opuštěné budovy školy. Největší dávku převýšení toho dne jsme si střihli hned poté, když jsme zdolali svah k Severomoravské chatě; i když jsme si po cestě mohli užívat nádherného výhledu na masiv Králického Sněžníku, restauraci jsme vzali útokem. Pak už jsme si to kolem kaple Nejsvětější Trojice šinuli na vrchol Jeřábu, kde pro změnu nebyl výhled vůbec žádný, a tak jsme záhy prudce klesali po české straně hory, neminuli jsme při tom pramen Tiché Orlice. Cestou ke Králíkům jsme neodolali výhledu z rozhlednu Val, na prohlídku kláštera na Hoře Matky Boží už ale příliš času nebylo, museli jsme sestoupit do Králík na autobus.

23. 7. Po proudu Moravice (36)

6 účastníků / 20 km / mapa / report / foto

Moravskou Sázavu jsme o týden později vyměnili za Moravici, jejíž údolí jsme prošli v úseku mezi Vítkovem a Hradcem nad Moravicí. Řeku jsme ale během dne příliš neviděli, v pohledu na ni bránily stromy, a tak šlo spíše o procházku lesem než procházku podél řeky. Až u Papírenského splavu jsme konečně stáli těsně blízko vodní hladiny a dokonce tu na chvíli spočinuli a opekli buřty k obědu. K Hradci jsme pak pokračovali po stěně, místy opravdu vysoké, Weisshühnova papírenského náhonu, který je technickou památkou a který byl zrovna vypuštěný kvůli rekonstrukci, takže jeden se prošel i tunelem, kterým kanál prochází. K nejvýznamnější památce výletu to pak už nebylo daleko, po krátkém výstupu na protějším břehu řeky se před námi otevřel areál pohádkového hradeckého zámku. Času jsme měli do odjezdu vlaku celkem dost, takže jsme stihli prohlídku venkovních prostor zámku i osvěžení v místním podniku, které v horkém dni více než bodlo. A pak už se nastupovalo do motoráčku na Opavu...

16. 7. Podél Moravské Sázavy (35)

17 účastníků / 17 km / mapa / report / foto

Jak už pojmenování napovídá, osou prvního letního výletu byla řeka Moravská Sázava. Hned zkraje trasy jsme se jí ale vzdálili, to když jsme od poldru v Žichlínku zamířili do lesa na Rychnovském vrchu, v jehož stínu se schovává poutní místo Mariánská studánka. Od ní jsme sestoupili k Třebařovu, kde jsme chvíli pauzírovali u ruin středověkého kláštera, u některých ale vzbudily větší zájem krávy v sousedství. Nejmladší účastník se svou mámou se tu odpojili, zbytek výpravy pokračoval, nyní už opravdu podél řeky a podél kolejí, ve směru na Hoštejn, kus cesty jsme nad nimi měli z lesní cesty dost navrch. Závěrečné kilometry po silnici poněkud bolely, ale občerstvení v Hoštejně tomu dalo zapomenout a jelo se domů.

11. 6. Portášský špacír (34)

3 účastníci / 19 km / mapa / report / foto

Stejně jako v případě Lanškrouna i výprava na Valašsko byla komorní, ovšem vsadíme se, že když ti, co nejeli, viděli fotky z výletu, zalitovali. I přes mírný déšť, který nás během dopoledne ovlažoval, jsme si mohli užít voňavých luk a lesů, řady výhledů do valašských údolí, také trochu dřiny, to zvláště v posledním prudším stoupání k rozhledně Vartovna a v jejích schodech. Ale ten výhled za to prostě stál. Pod rozhlednou jsme se skamarádili s oslem, který tu dohlížel na dění, měli jsme ale před sebou ještě dost kilometrů. Dalším cílem totiž byla Jasenná a zdejší socha portáše a také památné Mikuláštíkovo fojtství, po plánované Baťově železnici jsme pak došli do Vizovic, kde jsme chvíli poseděli v jednom místním podniku, poté si prohlédli těsně před zavíračkou zámek a zámecký park a zamířili na vlakové nádraží.

4. 6. Lanškrounské kolečko (33)

3 účastníci / 15 km / mapa / report / foto

Poprvé jsme se s Větráním vydali do Čech, ne ale zase nějak daleko od moravských luhů a hájů. Osobákem jsme se nechali dovézt do Rudoltic u Lanškrouna a jako první jsme v teplém a dusném dni vyrazili přes obec do kopce k torzu zdejšího zámku, totiž Zámečku. Trochu jsme se zapotili, takže nanuk ze zámeckých mrazáků přišel vhod, zároveň jsme mohli od věže zhlédnout kus okolí i s dominantním Hřebečovským hřbetem. Pokračovali jsme k lanškrounským rybníkům, nevynechali jsme přitom návštěvu zdejší pidirozhledny na Kypuši, ze které ale žádný rozhled vlastně není. Soustavu rybníků jsme obešli a po rychlé prohlídce Lanškrouna jsme zamířili zpět do Rudoltic na vlak domů.

28. 5. Šternberské Cyklovětrání

10 účastníků / cca 40 km / report 

Druhé Cyklovětrání s Janem Kodlem zamířilo od Olomouce na sever, na Šternbersko. Zatímco cestou tam to byla pohodlná projížďka po cyklostezce Hvězdná, nazpět si už jedenáctka účastníků užila terénu, bláta a větví, vynaložené úsilí si ale mohli vykompenzovat při občerstvovací pauze na Pohořanské boudě. Cyklovýpravě opět přálo počasí, ale prozatím to bylo Cyklovětrání poslední.

21. 5. Líšeňsko-bílovické krasování (32)

7 účastníků / 15,5 km / mapa / report / foto 

Jen na obrázku jsme viděli lišku Bystroušku, přitom trasa naší další výpravy vedla jejím rajonem. Vydali jsme se totiž do údolí řeky Říčky a lesů na okraji Brna a Moravského krasu. Říčku jsme sledovali krásným Mariánským údolím od Líšně až po Kaprálův mlýn, po jediném výraznějším stoupání jsme pokračovali po lesních cestách do Bílovic nad Svitavou. Neminuli jsme přitom památník prvního vánočního stromu nebo studánku Stanislava Lolka, malíře a autora původních kreseb Bystroušky. U bílovické sokolovny pak nastalo dělení, na ty, kteří chtěli před odjezdem domů posedět, a na ty, kteří ještě něco málo našlapali ve zdejších ulicích, a že procházka obcí stojí za to. Pak už ale bylo nutné nasednout na vlak a absolvovat zdlouhavou cestu přes Brno domů.

14. 5. Cyklovětrání: Tři hanácké věže

3 účastníci / report 

Jan Kodl se rozhodl, že zkusí uspořádat i cyklovýlet, a tak se také stalo. Premiérová vyjížďka vedla z olomouckého Neředína od FTK UP ke třem hanáckým věžím a zase zpět, vyrazili na ni tři cyklonadšenci, z toho dva na tandemovém kole. A jaké tři věže to máme na mysli? Skupinka se zastavila u Černé věže v Drahanovicích, vystoupala na rozhlednu na Velkém Kosíři a poslední věží byla červená věž v zámeckém parku v Čechách pod Kosířem. Bylo hezky, a kdo nebyl, mohl podle Kodla litovat.

11. 5. Na dohled od Bouzova (31)

8 účastníků / 18 km / mapa / report / foto 

Pod hlavičkou Sportovního dne UP jsme vyrazili za půvaby Bouzovska. Cesta autobusy přes Litovel sice byla malinko zdlouhavá, ale hned po vystoupení ve Hvozdu se účastníci mohli kochat výhledy do kopcovité krajiny, z Vojtěchova nás pak trasa lesem dovedla do národní přírodní rezervace Špraněk a na Zkamenělý zámek, respektive skálu, na němž kdysi stával menší hrad. Do blízkých Javoříčských jeskyní jsme sice nezavítali, ale přímo v Javoříčku jsme se zastavili u památníku zdejší tragédie a prohlédli si tzv. hrobodomy, půdorysy původní zástavby obce. Přes lesy a mezi lány řepky jsme pak dorazili k pohádkovému Bouzovu, tam se jedna z účastnic trhla, aby měla čas na prohlídku, zbytek po krátké pauze pokračoval dál až do Loštic. A někteří pak ještě do Moravičan, protože toho v horkém dni neměli ještě dost.

7. 5. Mezi bunkry a větrníky (30)

12 účastníků / 12 km / mapa / report / foto 

Zatímco si Česko připomínalo výročí konce druhé světové války, s Větráním jsme se vypravili do míst, kde došlo k dramatickým chvílím ještě před jejím vypuknutím. Na někdejší přísně střežené hranici s Německem jsme si nejprve prošli Staré Město, abychom záhy vystoupali ke zdejším dochovaným bunkrům, do jednoho jsme přímo i nahlédli. Po cestě k Ostružné, která byla naším cílem, jsme si i s mladšími účastníky chvíli zahráli na vojáky. A o parádních výhledech na okolí Starého Města, masivy Králického Sněžníku a Hrubého Jeseníku není možno jen mluvit, to se musí vidět. V Ostružné jsme se poměřili se stožáry větrných elektráren a po občerstvení pak zamířili domů.

23. 4. Výstup na Svatý Kopeček (29)

25 účastníků + pes / 12 km / mapa / report / foto 

Nepříliš šťastnou trasu měl i následující výšlap na Svatý Kopeček. Vyšli jsme tentokrát z Bohuňovic, a než jsme se po silnicích promotali Bělkovicemi-Lašťany ke kartouzce nad Dolany, bylo na některých účastnících, zvláště těch mladších, vidět, že už toho mají plné zuby. Nicméně na kartouzce jsme opekli buřty, a když jsme pak pokračovali lesem ke Kopečku, nálada už byla o něco lepší. Na Kopečku se k nám přidaly další dvě účastnice, jedna z nich je praneteří Jana Wolkera, takže došlo i na vzpomínky na básníkovu rodinu a samozřejmě i na verše.

10. 4. Dobývání Brníčka (28)

4 účastníci / 16 km / mapa / report 

Zatímco na Konicku jsme si užívali bláta, dobývání zříceniny hradu Brníčko mezi Šumperkem a Zábřehem nám zpříjemňoval vytrvalý déšť. A to se výlet kvůli předpovědi deště posouval ze soboty na příhodnější neděli a stejně jsme zmokli. Humor nás ale neopouštěl: v Bludově jedna z účastnic, v té době nejaktivnější větračka, zachraňovala ze silnice žížaly, při stoupání k hradu po mokré pěšině nám podkluzovaly nohy, ale nakonec jsme na hradě trochu zablbli a natočili “historický velkofilm”. Déšť se během dne zmírnil, nicméně protivná začala být únava z dlouhého přesunu do Zábřeha, té silnice bylo za celý den zkrátka moc.  

19. 3. Hledání jara v Kladecké dolině (27)

22 účastníků + pes / 16 km / mapa / report / foto 

Na první jarní výlet roku 2016 jsme vyrazili na Josefa na Konicko, a pokud něčím vstoupil do historie, tak tím, že od té doby se jako Kladky mezi větrači označuje každé větší bláto, které nám zkříží cestu. A že ho tady bylo. Prvně jsme si bláta užili při stoupání Kladeckou dolinou mezi Nectavou a Kladkami, rodinka, co námi vyrazila s kočárkem, to navenek brala s humorem, ale vevnitř jistě děsně nadávali. V Kladkách jsme si od bláta trochu oddechli, u nedaleké jeskyně Průchodnice zahlédli první sněženky, poté ale nastal málem boj o přežití, když jsme v lese přeskakovali, obcházeli a téměř přelétávali hluboké zatopené koleje od traktorů. I když jsme pak do Konice pokračovali po silnici, stejně jsme došli zablácení, někteří až nad kolena.

12. 3. Výprava na Dlouhé stráně (26)

10 účastníků / 15 km / report / foto 

Dodatečně jsme k zimním výletům přidali ještě poslední, výpravu k jesenické přečerpávací vodní elektrárně Dlouhé stráně, se kterou přišel Jan Kodl. No, elektrárnu, respektive její horní nádrž viděli větrači leda tak na informační tabuli v údolí, protože nahoře vládla hustá mlha a do toho foukal silný vítr. Účastníci ale i tak mluvili o výletu kouzelnou zimní přírodou.

5. 3. Rodným krajem Františka Palackého (25)

7 účastníků / 15 km / mapa / report / foto 

Patnáctikilometrové putování krajem, kde se narodil a strávil dětství František Palackého, mělo být původně součástí Akademických dnů Univerzity Palackého, která si připomínala 70 let od svého obnovení, ale kvůli počasí byl výlet přeložen. A minimálně s ohledem na počasí se to vyplatilo, protože poté, co jsme si prohlédli Palackého rodné Hodslavice a vyrazili směrem k Novému Jičínu, mohli jsme si mimo jiné užít parádního výhledu z vrchu Svinec na pořádný kus Podbeskydí a Moravské brány. Pravda, chvílemi nás poškádlil studený vítr, ale v Novém Jičíně už jsme měli skoro vymetenou modrou oblohu nad hlavou a hlavu plnou nápadů, jak se zmínit o počasí před Janem Kodlem, který na předchozích výpravách takové štěstí neměl...

27. 2. Výstup na Králický Sněžník (24)

19 účastníků / 13 km / report  / foto 

Jan Kodl přichystal pro větrače i nejnáročnější Větrání této zimy, výšlap na Králický Sněžník. Počasí tentokrát výpravě přálo o něco více než u předešlých zimních putování, dalekých výhledů si i tak ale příliš neužili. Důležitý byl ale především dobrý pocit ze zdolaného vrcholu s nadmořskou výškou 1424 metrů. Podle fotek ale panovala i dobrá nálada, takže vlastně všechno v pořádku.

13. 2. Zimní Rychleby (23)

22 účastníků + pes / 13 km / report 

Po nejvyšší hoře Hrubého Jeseníku si Větrači vedení Janem Kodlem vzali na paškál nejvyšší vrchol Rychlebských hor Smrk. Na počátku cesty navštívila výprava proslulý Lesní bar u Lipové, barovou spokojenost ovšem záhy vystřídalo oddychování do kopce. Do kopce, ze kterého si ale nemohli užít výhledu, protože vše halila hustá mlha. A tak se větrači vydali zase dolů, zimní putování zakončili v restauraci v Ostružné.

30. 1. Z Ovčárny na Skřítek (22)

21 účastníků + 2 psi / cca 13 km / report 

Zimních výletů se ujal student FTK Jan Kodl a nutno říci, že účastníky Větrání, i když se snažil, příliš nešetřil. Ne vždy ale za to zrovna mohl. Na tomto výletě musela výprava změnit trasu kvůli divokému počasí, a tak místo na Skřítku byl cíl v Karlově Studánce. Na Praděd se ale větrači podívali a dokonce měli na chvíli štěstí, že se rozplynula mlha a mohli se tak kochat parádním výhledem.

30. 12. Předsilvestrovský výšlap z kraje čarodějnic za Šerákem (21)

16 účastníků / 16 km / mapa / report / foto 

Lehký mráz panoval také den před koncem roku, kdy jsme se vydali na předsilvestrovský výlet. Už eho dlouhý název prozrazoval téměř vše. Na cestu jsme vyrazili ze zastávky v Rapotíně, brzy jsme se tak ocitli v parku u velkolosinského zámku. Z dalšího parku, tentokrát v lázeňském areálu, jsme pak obec opustili a začali pozvolna stoupat do kopců jesenického podhůří. V Žárové jsme se zastavili u památného dřevěného kostelíka, stejně tak si naši pozornost vyžádal kostelík o kus dál v Potůčníku, cestou jsme ale přelezli či podlezli snad milion ohradníků na momentálně omrzlých pastvinách, přes které nás vedla turistická značka. Komplikace ale nastaly až v cílových Hanušovicích, kde jsme se nevešli do restaurace v pivovaru, a tak jsme si nakonec ten Šerák za odměnu dali v nevábně vypadající hospodě u nádraží. Ale bodnul!

28. 11. Na kraji Hané (20)

11 účastníků + pes / 11 km / mapa / report / foto 

Za posledním z podzimních výletů jsme se vydali kousek za Prostějov, naše trasa začínala i končila v údolí řeky Romže, které odděluje Drahanskou a Zábřežskou vrchovinu. Vyšli jsme od Běleckého mlýna, kde jsme si vyzkoušeli venkovní posilovnu, lesem jsme prošli až k Přemyslovicím, kde jsme měli dva cíle - větrný mlýn a zámek. Nutno podotknout, že oba jen zvenčí, ale mlýn na nás zapůsobil rozhodně lépe, nejen svou podobou, ale i plaňkovým plotem s hrnky a navíc tu kolem pobíhaly kozy a ovce. Kvůli honu jsme museli pokračovat v cestě po silnici, cílového Stražiska jsme ale dosáhli, a tak jsme si mohli prohlédnout zdejší kostel i krásné vily pod ním. Jen hledání otevřené hospody jsme vzdali a v lehce mrazivém počasí raději počkali venku na vlak domů.

14. 11. Sopečné Bruntálsko (19)

8 účastníků / 9 km / mapa / report / foto 

Toto bylo opravdu Větrání! Kvůli silnému větru jsme totiž nakonec zcela změnili trasu a místo na Venušinu sopku jsme se z Bruntálu vydali na bližší Uhlířský vrch s poutním kostelem. Tam jsme si s větrem v zádech trochu zablbli (ne v kostele!) a přes lom, který odkryl sopečnou minulost vrchu, jsme pak sešli zpět do města.

31. 10. Hřebečskem z MT do MT (18)

5 účastníků / 17 km / mapa / report / foto 

V komornějším počtu jsme nabrali směr Městečko Trnávka, která se ale zrána ukrývala v mlze, a to včetně hradu Cimburk, jehož ruiny tak ale dostaly roušku tajemna. Postupně se ale vyjasnilo do krásné dne, takže na "obědovou" pauzu u rybníčka ve vesničce Ludvíkov už slunce plně prosvěcovalo podzimně zbarvené koruny stromů. Naše cesta pak pokračovala lesem do vrchu, dalším cílem totiž byla rozhledna Pastýřka nad Moravskou Třebovou. Výhled z ní jsme stihli tak tak, pomalu už se krajem zase začala převalovat podvečerní mlha. Čertovou roklí jsme tedy sešli do města a vlakem se vydali už za tmy domů.

17. 10. Hanácké Mont Blank (17)

15 účastníků + pes / 12,5 km / mapa / report / foto 

Druhý ročník Větrání jsme nemohli začít jinak než výšlapem na hanáckou velehoru Velký Kosíř. Tentokrát jsme výškové metry ukrajovali z Drahanovic, kde jsme si alespoň zvenčí prohlédli bílou Černou věž a zdejší kostel. Že bylo po dešti, nedrželi jsme se příliš turistické značky, ale volili jsme pevnější cestu přes Lhotu a bývalý Gabrielov, na vrchol jsme tak došli víceméně nezablácení. Výhled z rozhledny byl dost mlhavý, tak jsme opekli buřty a se zastávku u Státního lomu jsme sešli do Čelechovic na vlak.