3. ročník – 2016/2017

9. 9. Tajný výlet: Za paprsky na Paprsek (67)

37 účastníků + pes / 14,6 km / mapa / report / foto

Lokalita posledního výletu třetího ročníku byla do poslední chvíle tajena, ale v Ramzové už to prostě muselo jít ven: Půjde se na Paprsek a pak do Starého Města přes vrch Větrov. Určitě přitom stojí za zmínku, že i přes neznámou lokalitu se na cestu vydalo 37 lidí, čímž byl vyrovnán tehdy platný účastnický rekord. A rozhodně nikdo neprohloupil, tento výlet měl totiž všechno: voňavý les, výhledy, borůvkové knedlíky, dobrodružství na pastvině plné krav, památky… A ještě nám trasu uznali jako součást Jesenického výšlapu železničářů, který ve Starém Městě také končil. Zkrátka skvělý finiš Větracího léta s KČT Šternberk a třetího ročníku.

26. 8. Bohumínská dvacítka (66)

16 účastníků / 23 km / mapa / report / foto

Z původně plánované dvacítky se nakonec vyklubalo dosud nejdelší Větrání. Trochu jsme si kvůli špatnému turistickému značení, které zničehonic končilo v neprostupném křoví, zašli, ale že b yto někomu nějak zvlášť vadilo, to zase ne. Stihli jsme totiž vše, co bylo v plánu. Tedy hraniční meandry Odry, Starý Bohumín, rozhlednu na Landeku i samotný Landek park a i poslední kilometry podél rušné silnice do Ostravy jsme zvládli. Navíc i když to ráno vypadalo na deštivý den, nakonec bylo krásně, takže zase pohodový výlet.

22. 7. Javorníček a Gigula (65)

17 účastníků / 16 km / mapa / report / foto

A zase do kopečků, tentokrát do Javorníků. Zamířili jsme si to směr Vsetín a Velké Karlovice, kde jsme si prohlédli historické roubené stavby nebo venkovní galerii soch v Pluskovci. Pak už jsme ukrajovali ze stoupání na hřeben, při kterém jsme drobet zmokli, ale díky parádním výhledu shora to až tolik nevadilo. Po značce jsme obešli vrchy Koncová a Gigula, u jedné samoty jsme zřejmě vyrušili rekreantku při hygieně, no nebyla příliš nadšená. Z Javorníčku, kde jsme se opět pokochali výhledy, jsme pak neznačenými a místy pořádně prudkými cestami sestoupili do blízkosti přehrady Karolinka. Z té jsme ale kvůli “ochrannému” porostu viděli jen hráz… a pak už bylo jen pivo za odměnu a na doplnění tekutin v parném dni.

16. 7. Mikulčický luh (64)

12 účastníků / 15 km / mapa / report / foto

Větrací dvoják pokračoval na jižní Moravě. Pravda, po Jeseníkách nás (polovina výpravy měla za sebou předchozí výlet Za lesním tichem) ještě docela bolely nohy, ale patnáct kilometrů nížinou nakonec nebylo takový problém a příjemně to uteklo. A to jsme místo zakončení v Mikulčicích došlo až do Moravské Nové Vsi. A v informačním centru v Hodoníně vlastně nic moc neměli. A 60 korun vstup na rozhlednu je docela dost, ale nechceme si stěžovat, vždyť rozhled na archeologickou lokalitu Valy u Mikulčic a okolí byl fajn. A počasí bylo taky super a ke skupinové fotce se připojili i Cyril s Metodějem.

15. 7. Za lesním tichem (63)

32 účastníků + pes / 16 km / mapa / report / foto

Opět se potvrdilo, že Jeseníky jsou magnet. Na špacír po části naučné stezky Pasák a do míst zaniklé osady Josefová nás totiž vyrazilo přes třicet. Skupina se sice brzy zúžila o ty, kteří chtěli jít rychlejším tempem, ale jinak jsme celkem drželi pohromadě a mohli si tak společně pod skalními převisy na Pasáku užít prudkou dešťovou přeháňku nebo chvíli předtím po cestě výhled na Brannou a okolní hory, o něco později zase vodopády na říčce Hučavě, které někteří z nás okusili na vlastní nohu. A pivo Kolštejn na závěr bylo zasloužené a hlavně lahoda. Ještě se sluší dodat, že tento výlet byl první částí větracího dvojáku, hned následující den jsme vyrazili na jih...

1. 7. Rybníky Svitavska (62)

15 účastníků / 19,4 km / mapa / report / foto

Po nějaké době jsme se na začátku prázdnin vydali na Hřebečsko. Dvanáctikilometrová trasa po březích rybníků a lesy mezi Českou Třebovou a Svitavami příjemně utíkala a došlo i na pěkné překvapení, když jsme v lese narazili na desítky malých žabiček, na druhou stranu jsme museli být dost opatrní, abychom jim neublížili. U Svitav jsme překročili starou zemskou hranici na Moravu, navštívili zajímavý Památník včelích matek a také se podívali k pramenu řeky Svitavy, tehdy skoro vyschlému. U svitavské rosničky jsme si pak dali chvíli oddych, abychom přešli město a z vlakového nádraží vyrazili domů.

17. 6. Po stopách historie Šternberka (61)

7 účastníků / 14 km / mapa / report / foto

Tak jsme to KČT Šternberk oplatili. Oni s námi chodili už skoro rok, tak jsme vyrazili podpořit jejich pochod. Pravda, nebylo nás příliš, zmokli jsme a ženská část skupiny historii zrovna moc nedala, když pro ně největší historický kousek byly houpačky na koupališti ve Žlebu. Ale tak se vyblbly, že? Šternberk jsme ale přece jen prošli, užili si lesa, viděli místní velbloudy i závody modelů lodí (kde mimochodem nechyběl ani jistý údržbář a velký modelář z FTK UP) a koláčky na startu/v cíli byly milým občerstvením.

11. 6. Břidlicové stezky (60)

14 účastníků / 18 km / mapa / report / foto

Předchozí výlet byl o skalách a tento… zase o kamenech, o břidlici. Opět nám přálo počasí, bylo po dešti, sluníčko, sem tam trochu bláta, nic hrozného. Cesta, po většinu trasy vedená lesem, ubíhala celkem rychle, a i když jsme nic zásadního z plánu nevynechali, jako třeba společnou fotku u hromady břidlice, a i přestávky nějaké měli, stihli jsme dřívější z možných vlaků pro návrat domů. A ten vlak kousek před Suchdolem málem vybouchl. Jasně, přeháníme trochu, ale byla to vážně rána jako z děla, která naštěstí na funkci a náš návrat neměla nakonec vliv.

27. 5. Pulčínské skály (59)

29 účastníků + pes / 14 km / mapa / report / foto

Těžko říci, jak to děláme, ale zase se nám vydařil pěkný výlet. Vyjeli jsme za neživou perlou Valašska, do Pulčínských skal. Pravda, museli jsme si při jejich zdolávání trochu máknout a ta hospoda v Pulčíně byla nějaká divná, ale jinak bylo všechno super. Sluníčko příjemně hřálo, ze skal i protějších kopců byly luxusní výhledy, nikdo se neztratil, no prostě jedna báseň. Jednou se sem určitě ještě vrátíme...

10. 5. Vidnavský vandr (58)

9 účastníků / 15 km / mapa / report / foto

V rámci Sportovního dne UP jsme se vydali až na daleký jesenický sever. Cesta tam je vždy trochu risk skrze počasí, ale vždy se vyplatí. A nejinak tomu bylo i nyní. Už po cestě vlakem jsme byli za časné vstávání odměnění luxusním pohledem na ranním sluncem zalité Jeseníky. Po prohlídce Vidnavy jsme pak vyrazili zdejšími lesy za dalšími výhledy na Venušiny misky, zajímavé skalní útvary, a následně ještě na Boží horu u Žulové. No, co si budeme povídat, krása nesmírná. Jen ta začouzená hospoda v Žulové to drobet pokazila, páchli jsme kouřem až do Olomouce.

6. 5. Moravská Sahara (57)

21 účastníků / 15 km / mapa / report / foto

I když jsme vyjeli na Moravskou Saharu, na poušti jsme se neocitli, přestože písku bylo všude dost. Naopak nás čekal rozlehlý borový les, sem tam narušený pískovnou nebo střelnicí. A mimochodem zrovna když jsme se fotili v jedné z písečných děr na bývalém vojenském cvičišti, někde blízko se střílelo. Naštěstí ne po nás. Z lesa jsme vylezli přímo v Bzenci, odkud jsme se po krátkém rozchodu vydali mezi vinicemi do Moravského Písku na vlak. Těch výhledů, co nás po cestě čekalo… na Pálavu, Bílé Karpaty, na celou Doubravu, jejíž část jsme prošli. No vážně prima výlet!

23. 4. Cesta do ztraceného města (56)

13 účastníků / 10,5 km / mapa / report / foto

Po Velikonocích se zima rozhodla, že o sobě dá ještě vědět, a v Jeseníkách napadlo sněhu více než za celou lyžařskou sezonu. A dost ho bylo i v nižších polohách. Kvůli špatnému počasí se  výlet na Libavou, resp. do Města Libavé, posunul o den (a už předtím o skoro půl roku), což se ukázalo jako dobrý tah, protože místo propršené soboty jsme skoro celou neděli měli slunce nad hlavou. Ale chvilkami jsme si užívali snad všech rozmarů aprílového počasí: během chvilky se přihnala sněhová vánice, později zase dešťová přeháňka… Nicméně jsme si prohlédli, co zbylo z města, také pozůstatky vesnice Bělá, postavili jsme minisněhuláka a třeba účastnice z Kolumbie zažila svoji první koulovačku...

14. 4. Na Bukovku (55)

34 účastníků / 15,3 km / mapa / report / foto

Na Velký pátek jsme vyrazili na novou rozhlednu Bukovka nad Rapotínem u Šumperka. A byla to velká věc! Jednak nás bylo po čase zase přes třicet a jednak bylo vskutku parádní počasí, které přálo výhledům do širokého hornatého okolí. A že jsme si jich náležitě užili, jak z Bukovky, tak z Městských skal, přes které jsme pokračovali do Šumperka. Pravda, ty dva výstupy stály trochu úsilí a potu, ale stálo to za to.

8. 4. Za sluncem na Slunečnou (54)

15 účastníků + pes / 15 km / mapa / report / foto

Pokud něco utkvělo účastníkům tohoto výletu v hlavě nejvíce, pak je to určitě bláto. Protože toho bylo na naší trase z Lomnice u Rýmařova do Moravského Berouna, na cestách rozježděných lesáky, skutečně požehnaně, místy jsme měli problém i pokračovat, když jsme hledali možnosti, jak blátivé kaluže obejít. Na druhou stranu valná většina z nás se po výletě nechystala nikam do divadla, takže špinavé boty a kalhoty až tak nevadily. Navíc nám svítilo hezky slunce, i když předpověď slibovala něco jiného. Ale shodli jsme se, že by si Slunečná jako nejvyšší vrchol Nízkého Jeseníku zasloužila trochu výhledů, třeba z rozhledny.

25. 3. Muzlovské kolečko (53)

15 účastníků / 14 km / mapa / report / foto

Po nějaké době jsme se vrátili na moravsko-české pomezí, tentokrát jsme se vydali k pozůstatkům obce Muzlov, která byla stržena mimo jiné i kvůli pitné vodě pro Brno. Příjemná jarní procházka údolím řeky Svitavy, která tu je ještě spíše větším potokem, pak pokračovala do obce Banín s pěkným kostelem a několika ukázkami zdejší lidové architektury a vystoupali jsme také na Dobře utajenou Cimrmanovu rozhlednu nad Březovou nad Svitavou, z níž je opravdu cimrmanovský výhled – hlavně do vrcholových partií stromů.

4. 3. Paprsek na běžkách (52)

4 účastníci / cca 22 km / mapa / report 

Zimní etapu zakončilo premiérové Větrání na běžkách s Janem Kodlem. Bílým královstvím Rychlebských hor se vydali z Ramzové na chatu Paprsek, zdolali také nejvyšší rychlebský vrchol Smrk a trochu nasáli atmosféru lyžařských závodů, které se tu zrovna konali. To vše opět se sluníčkem nad hlavami.

18. 2. Morgenland (51)

29 účastníků / 14 km / mapa / report / foto

Po Beskydech vedl další zimní výlet do Jeseníků. A zatímco na adresu autobusového dopravce v Rožnově můžeme pět jen chválu, cesta s Arrivou do Malé Morávky byla opravdu adrenalin, když místo pohodlného autobusu přijela rozhrkaná Karosa, v níž neplatily námi dopředu zakoupené místenky a která se zaplnila do posledního sedadla už v Olomouci. Nicméně jedním z cílů výletu bylo nádraží filmového Aloise Nebela v Malé Morávce, pak také kaple na Kapličkovém vrchu, kde jsme si užili dalšího vzrůša na zledovatělých schodech. Neplánovaně jsme se tu podívali i do kostela, když si naší výpravy před chrámem všiml místní farář. Přes kopec a kolem zasněžené přírodní památky Morgenland jsme se pak vydali do známých lázní Karlova Studánka, které jsme si prostě museli projít, i když nám už byla docela zima (s čímž vypomohli prodejci teplé medoviny…).

4. 2. Za Radegastem (50)

32 účastníků / 13 km / mapa / report / foto

Na jubilejní 50. Větrání jsme připravili s Janem Kodlem dvě trasy. Tu delší a náročnější si vzal na starost on, druhá byla kratší a více na pohodu. Nebo spíše to takto mělo být. Nakonec jsme totiž šli všichni zhruba stejně, jen Kodlova skupina si na Radhošť pěkně po svých vyšlápla z Rožnova a neplánovaně skončila na Pustevnách, zatímco druhá skupina šla do protivky – na Pustevny vyjela autobusem (chválíme bleskové autobusové posily!) a z Radhoště poté sešla dolů do města. Obě varianty byly fajn, jen se všichni museli obejít bez výhledů, nahoře totiž panovala taková mlha, že kaple na Radhošti nebyla vidět, dokud jsme nestáli přímo u ní. Ještě že Radegast si svou viditelnost uhlídal. A někteří tu poprvé zažili, co to je zapadnout do sněhu až po kolena, to je věc v Olomouci nevídaná...

21. 1. Na sněžnicích přes Keprník (49)

16 účastníků + pes / 20 km / mapa / report / foto

Přívětivého počasí si větrači užívali i na dalším horském výšlapu s Janem Kodlem, a sice na trase z Koutů nad Desnou po jesenickém hřebenu do Ramzové. Pravda, náročnou cestu někteří vzdali a domů se dostali po svém, ale kdo trasu zvládl celou, nemohl si vynachválit výhledy do inverzí zatopených údolí. A také teplou polévku na chatě na Šeráku.

7. 1. Rešovské vodopády (48)

6 účastníků / 19 km / mapa / report 

Zatímco Jan Kodl naplánoval na první lednovou sobotu výšlap k Rešovským vodopádům, zima si usmyslela, že ten víkend budou panovat zrovna ty největší mrazy sezony. Kupodivu to ale šlo dohromady, protože sice bylo hluboko pod nulou, ale jinak bylo krásně. Sluníčko nad hlavami, sněhové království všude kolem, jen na led pod nohama museli dávat výletníci sakra pozor, a i tak někteří vyzkoušeli, jak ledová je lednová voda. Nikdo ale neutonul a všichni se z jednoho z nejkrásnějších koutů Nízkého Jeseníku vrátili v pořádku.

30. 12. Předsilvestrovské sopkování (47)

31 účastníků / 15 km / mapa / report / foto

Pokud šumperské předvánoční Větrání neskončilo úplně podle představ, následující bruntálské bylo v mnohém jiné. Tedy samozřejmě jsme opět šlapali pěkně po svých, občas se dokonce klouzali po zledovatělých cestách a v prudkém svahu na jednou ze zátok Slezské Harty měli co dělat, abychom ho vůbec vylezli, ale na Venušině sopce jsme si udělali regulérní předsilvestrovský piknik. Rozdělali jsme oheň, opekli párky, do toho kolovalo vánoční cukroví a další dobroty a samozřejmě jsme si připili na nový rok. A tehdy nejaktivnější větračka tu dostala k větracím kulatinám dárek – turistický deník s fotkami ze všech absolvovaných výletů. Nezapomněli jsme se vyfotit v domnělém kráteru sopky a pak už vyrazili do Bruntálu na vlak domů.

17. 12. Předvánoční procházka k Šumperku (46)

20 účastníků + 2 psi / 13,5 km / mapa / report / foto

Původně slibovaná nenáročná procházka se změnila na slušnou zimní fušku, to se holt někdy stává. Na přání účastníků totiž trasa vedoucí zvlněným jesenickým podhůřím a mimo jiné kolem bludovského kostelíčka nabobtnala o výstup k rozhledně Háj, odkud se sice skýtal nádherný výhled na Hrubý Jeseník a Šumperk… Ale samotný výstup vzal leckomu dech a při pozdějším prudkém sestupu došlo i na jedno drobné pochroumání nohy. Někteří ale stihli ještě obhlédnout zbytky bludovského hradu, a kdyby se v Šumperku skupina pro samou zimu nerozprchla do tepla místních podniků, došlo by na hromadný přípitek punčem. Ten byl ale nakonec dost komorní…

26. 11. Lulečský výstup za Martinem (45)

18 účastníků / 17 km / mapa / report 

Když se zpětně zeptáte účastníků tohoto výletu, co je nejvíce zaujalo, pravděpodobně neřeknou nějakou památku, vyhlídku či jiné zajímavé místo. Zato určitě padne vzpomínka na rychlohalušky v lulečské restauraci s následným dobíháním na autobus nebo běh jedné z účastnic, která odmítla ze zdravotních důvodů jet do Vyškova právě oním autobusem. A pak další zážitky. Nicméně by nemělo zůstat zapomenuto, že jsme navštívili někdejší prvoligový stadion v Drnovicích, výhled z rozhledny na Chocholíku pokazila mlha, zavítali jsme k dominantě kraje, kostelu sv. Martina na Liliové hoře, a protože nám ujel vlak, chvíli jsme pobyli i ve večerním vánočně ozdobeném centru Vyškova.

5. 11. Na Bílou horu Tatrou (44)

33 účastníků / 9 km / mapa / report / foto

Pěknou účast si připsala i následující výprava do Kopřivnice a Štramberka. Krátká trasa odstartovala v kopřivnickém Technickém muzeu mezi tatrovkami, mezi paneláky jsme pak prošli až na kraj města, kde jsme začali ukrajovat ze stoupání na Bílou horu. Cestou na vrchol se otevřel bezvadný výhled na město, areál Tatry a kopcovité okolí, mimo jiné jsme se dohadovali, co to před sebou vidíme za betonové monstrum, alespoň nám to tak připadalo; později jsme ale zjistili, že jde o hrad Hukvaldy. Rozhlednu na Bílé hoře jsme tak ani nepotřebovali a mohli jsme pokračovat do Moravského Betléma, totiž do Štramberka, kde jsme ale na Trúbu vyšplhali. Nevynechali jsme ani krátkou procházku v cenných částech městečka a před odchodem k nádraží jsme ještě zavítali do jeskyně Šipka. Prostě pořád z kopce do kopce, ale stálo to za to.  

28. 10. Údolím Bystřice (43)

37 účastníků + pes / 13 km / mapa / report / foto

Na nějakou dobu výlet údolím řeky Bystřice držel větrací účastnický rekord, o což se postarali zejména členové KČT Šternberk, kteří se k nám poprvé přidali. Podzimně zbarvené a zvlhlé údolí mezi Domašovem a Hlubočkami sice mělo své kouzlo, na druhou stranu protože nebylo moc kam uhnout, byla trasa poměrně rychlá a onen rekordní počet účastníků nevydržel ani do půlky cesty pohromadě, když se roztrhal do několika menších skupin, přičemž někteří stihli dřívější vlak než ostatní. Ale ti, co se drželi tak nějak pohromadě, před odjezdem domů ještě poseděli v Hrubé Vodě v restauraci a probrali nejen uplynulý den.

16. 10. Za stoletou královnou (42)

18 účastníků + pes / 9 km / mapa / report / foto

Mlha. Mlha tak hustá, že se o ní dalo téměř opřít, ukrývala do poslední chvíle zajímavosti na trase z Javorníku do Račího údolí a zase zpět do Javorníku. Ale kdo zná příběh ajznboňáka Aloise Nebela, těžko mohl být mlhou překvapen, zvlášť nyní na podzim. Ještě ve městě jakž takž vidět do dálky bylo, zámek Jánský Vrch z náměstí šel vidět v docela jasných konturách, ale sotva jsme opustili zámecký areál, museli jsme si dávat pozor na cestu a vše kolem ní. Kapli sv. Antonína jsme málem přehlédli, zato Čertovy kazatelny jsme trefili – jen z nich nebylo vůbec nic vidět, jen bílo. Adrenalinový prudký sestup do Račího údolí pak byl odměněn pohledem na půvabnou stavbu secesní tančírny Georgshalle a následným ohřátím v ní před mlhavým a deštivým návratem do města.

8. 10. Hanácké Mont Blank vol. III (41)

18 účastníků + pes / 8 km / mapa / report / foto

Třetí ročník jsme zahájili, jak jinak, na Velkém Kosíři. Částečně jsme si zopakovali trasu z prvního kosířského výšlapu, protože bylo zapotřebí, aby cesta byla sjízdná pro kočárek s nejmladším větračem, tehdy teprve sedmitýdenním. Vyrazili jsme tedy po cyklostezce ze Slatinek, s polednem jsme opékali buřty pod rozhlednou. Z vrcholu jsme pak zamířili tou nejprudší možnou cestou, tedy do Čech pod Kosířem, kde nás dohnal slabý déšť, ale před vlhkem a zimou jsme se nejprve schovali do kavárny v zámecké oranžerii a následně do dalších objektů, které zvali k návštěvě – někteří zavítali do muzea kočárů, jiní do hasičského muzea, další si skočili na jedno. Závěr začátku nového ročníku byl zkrátka takový volnější.