4. ročník – 2017/2018

2. 9. Z Brandýsa do Ústí (93)

25 účastníků / 14 km / mapa / report / foto 

Čtvrtý ročník Větrání završilo další východočeské putování. V Brandýse nad Orlicí jsme se podívali na místo, kde zřejmě tvořil Jan Amos Komenský, naše trasa pak pokračovala proti proudu Tiché Orlice k Ústí nad Orlicí přes osadu Bezpráví a poutní místo Klopoty, kde jsme si ale malinko zašli. Nutno také podotknout, že jsme podle různých předpovědí počasí měli zmoknout, všechna vodu tu ale zřejmě spadla během předešlé noci, protože nad hlavami jsme po celý den měli téměř vymetené nebe.

12. 8. Tišnovské viadukty (92)

19 účastníků / 16,5 km / mapa / report / foto 

Železniční trať z Brna do Havlíčkova Brodu byla osou další větrací výpravy, kvůli rekonstrukci jsme ale během našeho putování nepotkali jediný vlak a i do místa startu jsme dojeli náhradním mikrobusem (ano, v tomto počtu mikrobusem). Se sluncem nad hlavou jsme nejprve zamířili k viaduktům nedaleko Řikonína, u Dolních Louček pak jen několik z nás vidělo pozoruhodný Most míru z výšky ze skalnaté vyhlídky, abychom pak podél téměř vyschlé řeky Loučky dorazili k památnému klášteru v Předklášteří a do cíle v Tišnově. Nutno podotknout, že kvůli hodinovému čekání na vlak jsme ráno stihli ještě procházku po centru Brna, takže jsme našlapali více než 16,5 km.

4. 8. Šostýnská sobota (91)

22 účastníků / 12 km / mapa / report / foto 

Po měsíci jsme se vrátili do Frenštátu pod Radhoštěm, kde jsme na začátku prázdnin končili Javornickou horečku, abychom tu tentokrát zahájili putování přes Šostýnské vrchy do Kopřivnice. Jejich zdolání v horkém letním dni, kdy spousta lidí mířila spíše na koupaliště, se vyplatilo, mohli jsme se kochat překrásnými výhledy z Raškova kamene a nedaleké Bezručovy vyhlídky. Nevynechali jsme ani návštěvu zříceniny hradu Šostýn, po ní ale už muselo přijít chladivé občerstvení, takže z uvažované návštěvy některého z kopřivnických muzeí sešlo. Nikomu to ale nevadilo.

21. 7. Kolem Baldského vrchu (90)

20 účastníků / 22 km / mapa / report / foto 

S devadesátým Větráním jsme zamířili do východních Čech, k Poličce. Jen kousek za historickou česko-moravskou hranicí se zvedá nejvyšší vrchol Svitavské pahorkatiny, Baldský vrch, který jsme na trase z Květné přes Stašov obešli, abychom si prohlédli pozůstatky někdejších lesních lázní Balda, kde se svého času kurýroval i Jaroslav Vrchlický. Odtud jsme pak s pečícím sluncem nad hlavami došli do rodiště Bohuslava Martinů, kde jsme chvíli poseděli na náměstí a poté se podél hradeb přesunuli na nádraží na cestu domů.  

15. 7. Moravské Švýcarsko (89)

27 účastníků / 16 km / mapa / report / foto 

Brzké vstávání kvůli delší cestě vlakem nakonec asi nikomu příliš nevadilo, protože okolí Adamova na Blanensku nám na šestnáctikilometrové trase ukázalo dost ze svých krás. A to jsme přitom nezamířili k četným jeskyním a skalám Moravského krasu, naopak jsme prošli kus zdejších lesů na svazích hlubokého údolí řeky Svitavy, viděli pěkné kostely nebo navštívili Nový Hrad. Na prudkých cestách sice došlo i na nějaké pády a odřeniny, ale nic vážného.

30. 6. Javornická horečka (88)

27 účastníků / 12 km / mapa / report / foto   

Letní prázdniny jsme odstartovali výstupem na nejvyšší vrchol Veřovických vrchů Velký Javorník, odkud se nám naskytl luxusní kruhový výhled do okolí. Bohužel tak jak byl výšlap nahoru i přes hustotu vrstevnic na mapě pohodový, výhled nám znepříjemňovaly mraky na obloze a studený vítr, jeden by řekl až mrazivý. Stačilo ale sejít z rozhledny dolů a hned byl svět zase v pořádku, červnový. Pokračovali jsme na Horečky, kde jsme si prohlédli zdejší areál s naučnou stezkou a skokanskými můstky, a výlet jsme zakončili na nádraží ve Frenštátě.

16. 6. Na hranici (87)

17 účastníků / 17,6 km / mapa / report / foto   

Další výprava se zahraničním přesahem. Tentokrát jsme se pohybovali po hranici česko-polské, zvlněnou krajinou Osoblažska. Hned na začátek výletu jsme zdolali Hraniční vrch s unikátní dvojrozhlednou, která se sice kymácela, ale výhled byl parádní. Poté jsme si to zamířili nevedeni žádnou turistikou značkou do zaniklé vsi Pelhřimovy, prošli jsme se ale i jejím polským sousedem. Naše kroky pak pokračovaly do Slezských Rudoltic, kde jsme očíhli zámek a probíhající traktoriádu, a pak už se nechali vézt parním vlakem po zdejší úzkokolejce o něco blíže domovu.

9. 6. Strážnickým Pomoravím (86)

13 účastníků / 20,5 km / mapa / report / foto 

Poprvé jsme s Větráním šlápli na území Slovenska, ale jen na chvíli, ve skalickém přístavu na Baťově kanále, který byl osou naší trasy z Rohatce do Strážnice. Těžko spočítat, kolikrát jsme zdravili posádky po kanálu plujících lodí, ahóóój… Samozřejmě jsme nemohli vynechat prohlídku areálu vinných sklepů Plže v Petrově, ale opravdu jen procházku po areálu, byť bylo takové vedro, že by delší pobyt pod zemí přišel vhod. V cíli cesty ve Strážnici pak někteří zbylý čas do odjezdu domů využili k posezení v restauraci, jiní stihli i prohlídku zdejšího skanzenu. A pak už jeden přestup, druhý přestup, třetí přestup…

27. 5. Za živou vodou (85)

23 účastníků / 15,6 km / mapa / report / foto 

Po Krnovu jsme se vydali k dalšímu městu na severu, k Jeseníku. Z Vápenné, kde jsme nejprve okoukli torzo někdejší vápenky u nádraží, jsme pozvolna vystoupali na hřeben Rychlebských hor, abychom se z Medvědího vrchu mohli rozhlédnout po okolí. Výhledy se přitom nabízely už po cestě k vyhlídce, o dálkách ale tento výlet až tak být neměl. Kopce u Jeseníku jsou totiž pověstné svými léčivými prameny, a tak jsme pak pokračovali po svahu Studničního vrchu s řadou upravených, tu vydatných, tu jen kapajících pramenů, a to až do jesenických lázní, které založil slavný Vincenz Priessnitz. Tady jsme zakusili na vlastní nohy ledovou vodu venkovního balneoparku, brzy ale bylo nutné sejít do města a uhánět zase domů, do vnitrozemí.

13. 5. Krnovský špacír (84)

22 účastníků / 18 km / mapa / report / foto 

Ke Krnovu cesta dlouhá, ale vyplatila se, výlet to byl krásný a veselý už od samého začátku. Na nádraží v Miloticích jsme totiž museli hledat ten správný směr, a když jsme ho našli, čekal nás k normální cestě výstup po žebříku. To už jsme postřehli, že na rozdíl od Olomouce tady pršelo, takže jsme si cestou k Zátoru užili i dost bláta. To ale není žádná překážka, v Zátoru jsme si prohlédli zdejší kostel a zastavili se u místní kyselky, u památek jsme se zastavili i v sousedních Branticích, za kterými jsme se ponořili do lesa (mimochodem plného kůrovce), abychom z něj vyšli na Bezručově vrchu, odkud je parádní výhled na Krnov s vrchem Cvilínem. Pak už jsme jen sestoupili do města, osvěžili se a jeli zase domů.

9. 5. Okolo Rampachu (83)

11 účastníků / 16,5 km / mapa / report / foto 

V rámci Sportovního dne Univerzity Palackého jsme se vydali na Litovelsko, k pověstmi opředenému vrchu Rampach, který je dominantou zdejšího kraje. Ráno jsme museli místo motoráku využít náhradní autobus, jízda rozvrzanou Karosou a zmateným řidičem byla trochu adrenalin, ale Cholinu nakonec nepřejel. Odtud jsme se vydali po modré ke studánce Svatá voda, kde jsme ale narušili dětem z okolí studánkovou slavnost, pokračovali jsme tedy dále k Loučce, u ní zase bylo potřeba obejít funkční kamenolom. Ve vedlejším, již nefunkčním lomu si jedna z účastnic si při pauze i zaplavala. Pokračovali jsme poté přes Chudobín se třemi kostely tří různých vyznání a zámkem a přes Vísku do Litovle a odtud autobusem zpět do Olomouce na program majálesu…

28. 4. Putování Pomoravím (82)

13 (+ 37) účastníků / 18 (6,5) km / mapa / report / foto 

Taková výprava na Větrání ještě nebyla. Na putování Litovelským Pomoravím totiž se třináctkou větračů vyrazili i budoucí účastníci studentské Expedice přes bar se svými hosty s různým typem postižení. Úvodní úsek z Horky do Hynkova, kdy jsme si prohlédli areál centra ekologických aktivit Sluňákov, tak absolvovali i vozíčkáři, turisté se zrakovým nebo třeba mentálním postižením. Z Hynkova jsme pokračovali bez účastníků expedice, kteří měli další program, lužním lesem kolem meandrů řeky Moravy jsme došli až do Litovle.

14. 4. Podél Ferdinandky (81)

33 účastníků / 16 km / mapa / report / foto 

Především technické památky nabídl tento výlet podél železniční trati z Přerova na Ostravu, která byla součástí někdejší Severní dráhy císaře Ferdinanda. Prohlédnout jsme si mohli například 400metrové viadukty u Jezernice nebo opuštěný strážní domek, vrcholem výletu ale bezesporu byla procházka opuštěným železničním tunelem ve Slavíči. Na cestu jsme se vydali z hranických Drahotuš, od tratě jsme se vzdálili až pod Helfštýnem, to jsme šlapali k cílovému Lipníku po břehu řeky Bečvy a užívali si výhledu na hrad nad námi. Nutno podotknout, že trasa výletu původně měla vést jinudy, ovšem plán zkřížila vichřice a následný zákaz vstupu do lesa. I tak ale na výlet vyrazilo 33 lidí včetně silné mezinárodní „sekce“.

30. 3. Chřibskými lesy (80)

23 účastníků / 18,5 km / mapa / report / foto 

Na Velký pátek jsme vyrazili do Chřibů, lákadlem byla mimo jiné nová rozhledna na obcí Salaš, ale nakonec jedna část výpravy stihla vystoupat i na o něco starší rozhlednu Brdo a také okouknout některé pozůstatky nedokončené dálnice, zatímco druhá část, v níž převažovali zahraniční účastníci, navštívila velehradskou baziliku. Všichni jsme se pak sešli u restaurace na Bunči, odkud jsme se vydali cestou necestou do Zdounek. Sem jsme došli zrovna, když všechny provozovny zavíraly, takže jsme šli k místnímu kostelu a zámku. Poté jsme se nechtěně načerno svezli motorákem do Kroměříže, kde už jsme ale dokoupili jízdenky a rozjeli se domů.

17. 3. Hledání jara u Litomyšle (79)

18 účastníků / 20 km / mapa / report / foto 

Po měsíci zpět na Hřebečsko. Tentokrát ovšem ne kvůli bývalým dolům, ale za hledáním poslů jara. Sněženek jsme sice v přírodních rezervacích Králova zahrada a Psí kuchyně našli dost, avšak krčily se pod vrstvou (pravda, tenkou) čerstvého sněhu, a vůbec byl výlet na půlku března dost mrazivý. To nám ale náladu nijak zvlášť nezkazilo, ani to, že zámeček v Mendryce, který měl inspirovat Aloise Jiráska k napsání Lucerny, není přístupný, spíše vadil dlouhý úsek vedený po silnici kolem Janova – ono to ale občas na Hřebečsku jinak nejde. Trasa končila v Litomyšli, kterou jsme si za zhoršujícího se počasí prošli, a když jsme sedali do autobusu směr Česká Třebová, už byla fakt kosa.

11. 3. Cestou na Brníčko (78)

51 účastníků + pes / 15 km / mapa / report / foto 

První záchvěv jara vytáhl do terénu tolik lidí, že padl dlouho nehybný účastnický rekord Větrání. Bylo to ale dílo náhody, výlet na hrad Brníčko byl totiž původně plánovaný na termín o týden dříve, kdy ještě vládla zima pevnou rukou. Nyní ale už povolovala, což samozřejmě znamenalo spoustu bláta na polňačkách a lesňačkách, ale sluníčko příjemně hřálo, navíc se během cesty z Libiny otevíraly pěkné výhledy do okolí. A co teprve na hradě! Při sestupu k Postřelmovu pak nejenže z nás opadalo bláto, ale početná výprava se začala trhat, stejným vlakem jsme domů všichni rozhodně nejeli. Ale i přes tento "roztržený" konec to byl fajn výlet.

10. 2. Zimní dolování (77)

21 účastníků / 18 km / mapa / report / foto 

Sněhu jsme si užili i na Hřebečovském hřbetu mezi Moravskou Třebovou a Svitavami, kam jsme vyrazili na Hřebečské důlní stezky upomínající na dřívější hornickou činnost. Pravda, na těchto stezkách jsme už kdysi byli, tentokrát jsme ale vyšli z Koclířova a stihli jsme toho podstatně více. První zastávkou byla vyhlídka Nad Doly zavěšená ve svahu, další mlhavý výhled nabídla vyhlídky nad hřebečským tunelem. Po prudkém sestupu pod kopec jsme se brzy ocitli u Rezavého potoka, který byl svou barvou rozhodně zpestřením jinak spíše černo-zeleno-bílé zimní krajiny, a pokračovali kolem několika dřívějších vstupů do štol na rozhlednu na Strážném vrchu. Pak jsme sestoupili k dolu Hugo Karel a od něj už si to zamířili do nedaleké Kunčiny, kde jsme před příjezdem vlaku způsobili trochu rozruch v hospodě. Ale to se občas v tomto počtu stává…

3. 2. Z Klobouk do Lidče (76)

37 účastníků + pes / 17 km / mapa / report / foto 

První výlet roku 2018 vedl na Valašsko, protože odtud jsme se ještě nikdy nevrátili zklamaní. A nejinak tomu bylo i tentokrát, když jsme z Valašských Klobouk vystoupali k rozhledně Královec. Zatímco město bylo jen lehce omrzlé, tady už začínalo pravé zimní království a cestou po hřebenu sněhu přibývalo a přibývalo. Užili jsme si nejednoho výhledu, ať už ke slovenské hranici nebo směrem ke Kloboukům a Horní Lidči, zastavili jsme se také u malého poutního místa Dělanovec. Z hřebenu jsme poté sešli dolů a přes Študlov se vydali na vlak do Horní Lidče. Čas do jeho odjezdu někteří strávili v cukrárně, jiní při prohlídce zdejšího dřevěného mechanického betlému, kdo chtěl ale normální hospodu, měl smůlu...

30. 12. Předsilvestrovské láznění (75)

25 účastníků / 18,6 km / mapa / report / foto 

A zase ty vichry. Stovky, možná tisíce popadaných stromů nám zkřížily cestu na posledním Větrání roku 2017, se kterým jsme vyrazili do Luhačovic. Na jednu stranu jsme si tak užívali prvního sněhu, protože v Olomouci v té době nebyla ani vločka, na druhou stranu jsme ale tak nějak za pochodu stanovovali novou trasu výletu z lázní k poutnímu místu v Provodově a pak zase zpátky, původně to na mapě bylo takové pěkné kolečko… Ale co, tak jsme se dvakrát mihli v Pozlovicích, do Řetechova jsme došli z jiné strany, k přípitku na nový rok v Provodově jsme se všichni doklouzali. Pak jsme se vrátili zpět do lázní, okusili Vincentku, nakoupili oplatky a vyrazili domů vstříc silvestrovským oslavám.  

16. 12. Cesta hřebečskými pověstmi (74)

33 účastníků / 18 km / mapa / report / foto 

S předvánočním Větráním jsme vyrazili na Hřebečsko, na trasu, kterou jsme již jednou z poloviny šli, ovšem tentokrát na vybraných místech zazněly pověsti, které se k daným lokalitám vážou, protože k adventnímu času pohádky a podobná vyprávění prostě patří. Nechyběla tak zmínka o bílé paní z Cimburka nad Městečkem Trnávkou anebo příběh nešťastné lásky zvaný Annenruhe, který se váže ke Křížovému vrchu v Moravské Třebové. Užili jsme si ale také následků nedávné vichřice a výhledu z rozhledny Pastýřka nad Třebovou.

25. 11. K týnecké mohyle (73)

15 účastníků / 17,8 km / mapa / report 

Poslední podzimní výprava vedla z Grygova k památníku osvobození nad Velkým Týncem, tedy jen kousek od Olomouce. Na to, že byl konec listopadu, nám opět přálo počasí, i když ten protivný vítr při závěrečném přesunu z Týnce do Holice přes pole tak dout vážně nemusel… Nicméně byla to fajn procházka, zastavili jsme se na hraně Strejčkova lomu, pokochali výhledem od týnecké mohyly, nasáli poslední záchvěvy podzimu. Někdy prostě stačí vyjít jen kousek od domu...

17. 11. Podzim na Blatě (72)

37 účastníků a 3 psi / 13,7 km / mapa  / report / foto 

Trochu bláta ještě nikdy nikoho nezabilo. Že ho ale bude více na silnici než na lesní cestě, to dokáže překvapit. Přesvědčili jsme se o tom na vlastní boty na silnici mezi Senicí na Hané a Seničkou, kudy projížděly kamiony plné cukrové řepy. Inu, kampaň. V lese podél říčky Blaty, prý zvané také jako hanácká Amazonka, se šlo mnohem lépe. Tak lépe, že jsme ke Svaté Vodě, osadě s poutní místem a studánkou, málem netrefili. A také jsme vlastně za celý den nebyli všichni pohromadě, ale celkově nás bylo 37 a tři psi k tomu, de facto účastnický rekord… Ale zpět k blátu - obsluha v náměšťské pizzerii u nádraží musela být nadšená z bleskové tržby i solidního nepořádku na podlaze…

4. 11. Putování na Malou Hanou (71)

25 účastníků / 15,5 km / mapa / report / foto 

Vichřice týden před termínem sice pozměnila trasu tohoto výletu, ale na jeho kvalitu to nemělo žádný vliv. Ráno jsme vyjeli mlhou v narvaném motoráku a také výlukovém autobusu, v Nectavě nás ale přivítala modrá obloha, a tak jsme se s úsměvem vydali směr Biskupice. Po cestě se otevřel pěkný výhled a Chornice, při výstupu do Zálesí se přidaly do zorného pole i ony Biskupice. V Zálesí jsme na chvíli vstoupili do čerstvě zakázaného lesa, nikdo nás ale nechytil. Zato na jaroměřické Kalvárii si nás všiml místní duchovní, který nás provedl areálem poutního místa. Po cestě do Jevíčka, cíle naší cesty, nám účesy trochu počechral vítr, někteří se pak rovnou usadili do restaurace, další zvládli ještě rychlou prohlídku města. Všichni jsme si pak užili trochy adrenalinu při zpáteční cestě a při čekání v Chornicích na nádraží, ale vlak přijel, bus jsme stihli a všichni jsme v pořádku dojeli.

21. 10. Kolem Priglu (70)

21 účastníků / 15 km / mapa / report / foto 

Může to sice vypadat trochu zvláštně, ale uprostřed podzimu jsme si s větrací sedmdesátkou vyrazili k vodě. K Brněnské přehradě. Žádná koupačka se ale nekonala, prošli jsme lesy na břehu přehrady od Bystrce až k hradu Veveří, kde jsme měli i nějaký čas na prohlídku areálu. Než jsme sem ale došli, někteří naplnili své batohy a tašky houbami a prošli jsme mimo jiné křížovou cestu u Chudčic, kde to místy bylo o kotníky a kolena i jiné části těla.

7. 10. Kousek od Valmezu (69)

18 účastníků / 17 km / mapa / report / foto 

Týden po Kosíři jsme se vydali o něco dále od Olomouce, a sice k Valašskému Meziříčí. Valašsko totiž zatím nikdy nezklamalo – a to se ani tentokrát nezměnilo. Sice jsme si všichni trochu mákli, ať už jsme šli jakoukoliv ze tří variant trasy mezi Bystřičkou a Zašovou, resp. Rožnovem, ale bylo krásné počasí, nabízely parádní výhledy po nádherné krajině, podařilo se nám dostat, tak trochu náhodou, do stařičkého dřevěného kostela ve Velké Lhotě, no prostě paráda. A nikdo z osmnácti účastníků si nestěžoval...

28. 9. Hanácké Mont Blank IV (68)

20 účastníků + pes / 14 km / mapa / report / foto

Čtvrtý ročník Větrání jsme zahájili o něco dříve, než bylo zvykem v uplynulých letech, ale zato tradičně – výšlapem na hanácké Mont Blank, tedy Velký Kosíř. Tentokrát jsme se museli obejít bez rozhledny, která byla zavřená, to ale nevadilo. Výhledy byly i po trase vedené z Lutína přes někdejší lom u Slatinek nebo přes Malý Kosíř, nasbírali jsme také nějaké houby a těch párků, co se potilo nad ohněm pod rozhlednou. Na Velkém Kosíři byli také vyhlášeni a oceněni nejaktivnější větrači třetího ročníku, pak už jsme ale slezli dolů do Slatinic, tam si dali jedno orosené a rozjeli se k domovům.